Jméno a vývoj osobnosti.

25. října 2010 v 19:32 | wivinka11
Se svým jménem se můžeme a nemusíme ztotožnit na základě toho, jaký citový vztah k němu v průběhu života získáme. Představme si, že se jako děvče jmenujeme Herma. V raném dětství si samozřejmě širší souvislosti neuvědomujeme, ale když například v dospívání zjistíme, jak tvrdě naše jméno zní, můžeme jej začít i nenávidět. Někteří lidé tuto situaci řeší změnou jména, většina však svoji nespokojenost násilně 'překousne' nebo potlačí. A skrytě nenávidět něco tak blízce spojeného s naší osobou, to je situace jako dělaná pro psychologa, ne-li psychiatra.
Většinou to ovšem není tak hrozné. Abychom pokračovali v našem příkladě: i pokud se jako Herma nerozhodneme pro změnu jména, můžeme prožít naprosto spokojený život. Na své jméno si totiž zvykneme. Ale jak už jsme říkali, jméno není jenom pojmenování, a tak si zvykneme i na tvrdost našeho jména - a přejmeme ji za svou. Často tak lze slyšet o lidech, kteří 'dostáli' svému jménu: tvrdá Herma, podivínský Ervín nebo dětská Jaruška.
Můžeme tomu říkat třeba podmíněnost osobnosti jménem (tvrdost jména Herma podmínila/způsobila tvrdost Hermy atd.). Může se nám to zdát vtipné, ale lidé jako Herma prostě bezděky zvolí tu schůdnější cestu - protože 'nedostát' svému jménu a snažit se být třeba křehká Herma může být opravdu velmi obtížné. A posměšků to vyvolá ještě víc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama